... cestování po Austrálii

Říká se, že co tě nezabije, to tě posílí. A jedna z prvních přednášek, kterou jsem v Austrálii na University of Queensland v Brisbane absolvovala, byla právě o tom, co všechno nás u protinožců může zabít. Je toho vskutku celá řada, například:

  • pavouci, nejde ovšem o české minipavouky, ale o pořádně velké potvory.
  • hadi: naštěstí jsem sama žádného „divokého“ hada nepotkala, nicméně kamarádka vyprávěla, jak se jí vplazil jedovatý had do kuchyně.
  • žraloci a medúzy, zejména taková Čtyřhranka, na pohled moc pěkná medúza, která když vás žahne, je po vás do 2 minut.
  • krokodýli: mohou klidně plavat v řekách, pozor na ně!

Abych tu nefabulovala - skutečný počet obětí těchto zvířat je velmi malý. Pravděpodobnost, že něco (nejspíš velkého pavouka) potkáte, ale poměrně velká. Pro řadu lidí, které znám, je Austrálie vysněná destinace, symbol tepla, moře a pohody, a to, že je rovněž kontinentem s největší koncentrací jedovatého hmyzu, si často vůbec neuvědomí. Já měla před odjezdem do Austrálie o této zemi také spíš vágní představu („asi tam bude teplo a klokani“), proto zde udělám krátký souhrn toho, co mě tam během mého půlročního pobytu překvapilo.

Nepříjemná překvapení:

  • hmyz:  viz výše. Plus může být, že pokud máte fóbii z pavouků, budou vám po návratu domů naši pavouci připadat vlastně jako roztomilá neškodná stvoření.
  • ceny: ví se, že v Austrálii je draho, ale nečekala jsem, že až tak moc. Za ten nejlevnější, nejobyčejnější pokoj, který jsem našla, jsem platila v přepočtu cca 12 000 Kč měsíčně. Za oběd v univerzitních restauracích dáte 15 až 20 dolarů. I proto jsem přežívala vesměs na kuskusu a konzervovaných tuňácích. Plus může být, že se naučíte vařit.
  • MHD: Brisbane je jedno z největších měst, přesto je tam MHD poměrně děsivá, jiná města na tom, zdálo se mi, nejsou o moc líp. Na autobusových zastávkách nejsou žádné jízdní řády, takže nevíte, kdy co jede, kam to jede… zastávky jsou na znamení, avšak to je houby platné někomu, kdo nemá tušení, kde je. Plus může být, že budete mít větší motivaci chodit pěšky.
  • meziměstská přeprava: v Austrálii je obrovskou výhodou mít auto a řidičák (nebo někoho s autem a řidičákem). Na východním pobřeží jezdí ještě jakž takž vlaky a autobusy, jinam je určitě rozumnější (a levnější) letět. Alternativou je jet vlakem přes celou Austrálii, což jsem provedla. Cena není malá – například nejlevnější lístek na vlak Ghan z jihu (Adelaide) na sever (Darwin) stojí přes 400 dolarů, přičemž cesta trvá tři dny. Je možné si však zakoupit Rail Pass, který mě tehdy jakožto studentku stál cca 600 dolarů a umožňoval neomezeně cestovat vlaky celý měsíc. Plus může být, že se naučíte chodit na vlak včas, protože když vám ujede, můžete čekat klidně celý týden na další.
  • pusto prázdno: pro někoho ideální stav. Mě však trochu zaráželo, když jsem ve velkoměstě cestou do školy (cca 3 km) nepotkala ani živáčka. Plus může být, že si můžete zpívat na ulici, i když to neumíte.
  • počasí: únor a březen v Brisbane je docela teplý, ale zase hodně prší a můžou vám zplesnivět věci. Od dubna dále už jsou ale noci dost chladné a nevýhodou je, že v Austrálii nemají centrální topení. Řada domků nemá pořádné zdi a je v nich stejná teplota jako venku, tudíž se můžete připravit na noci strávené v desetistupňové zimě. Plus může být, že se otužíte.
  •  wifi: člověk je z ČR zvyklý, že minimálně v McDonaldu a Starbucksu je wifi, v Austrálii to ale neplatí, wifi hledáte horko těžko. Plus může být, že budete méně koukat do mobilu.
  • otevírací doba: zapomeňte na to, že v neděli jen tak „vyběhnete do obchodu pro mlíko“.  Plus může být, že se naučíte lépe plánovat, co kdy koupit.
  • toalety: když cestujete, může to být problém, protože nelze spoléhat ani na McDonald´s či Starbucks. Toalety tam často prostě nemají (zejm. u Starbucks mi to přijde absurdní vzhledem k tomu, že podstatou návštěvy je konzumace tekutin). Plus mě nenapadá.

 

Příjemná překvapení:

  • čistý vzduch, čisté chodníky, čisté všechno. Můžete chodit boso a nebát se, že se vám přitom něco zabodne do nohy (leda pavouk :)))
  • klokani, koaly, papoušci: narazíte na ně i v divoké přírodě (někdy i při divoké cestě autem, kamarád zrovna minulý týden srazil klokana, který na rozdíl od auta přežil bez úhony).
  • příroda všeho druhu: pouště, moře, národní parky…
  • meat pies: opravdu vynikající masové koláčky, dle mého by se to ujalo i v ČR

Proti nepříjemným překvapením se toho zdá málo, ale vězte, že nepříjemná překvapení byla těmi příjemnými jednoznačně vyvážena. Austrálie pro mě byla nezapomenutelným zážitkem, od pobytu na tamní Univerzitě, přes několikadenní vlakovou cestu pouští a pozorování klokanů, po nádherné západy slunce v Darwinu. Vůbec bych se nebránila tomu se tam vrátit, ale zároveň to pro mě určitě není vysněné místo, kde bych se chtěla usadit.

Na závěr ještě k Australanům. V Austrálii je poměrně snadné najít si spoustu známých. Většina lidí se stále usmívá, zdraví vás, ptá se, jak se máte… Na jednu stranu je to fajn, protože dobrá nálada a úsměvy se většinou přenáší. Na druhou stranu mi přišlo, že jde často jen o zvyk či formalitu (zkuste někomu odpovědět, že se máte špatně!). Já mám třeba dost problém poznat, co si lidi myslí, proto mi dost ulehčuje situaci, když to prostě řeknou a když se nepřetvařují… když se tváří šťastně, pokud jsou šťastní, a naštvaně, pokud jsou naštvaní. V opačném případě mě komunikace s nimi trochu znervózňuje a byl to asi jeden z důvodů, proč se mi s Australany komunikovalo hůře než s některými jinými národnostmi. Dalším znakem mnoha Australanů je striktní dodržování veškerých pravidel. Je paradoxní, že nejoblíbenější frází je zde „no worries,“ protože jakmile máte nějaký problém, dost často „worries“ mít budete. Když chcete jít s kolem do úplně prázdného autobusu, protože lije jako z konve, nepustí vás (nesmí se to). Když se při psaní testu jen podepíšete poté, co se řeklo odložit pera, je to strašná tragédie (nesmí se to). Když usnete venku, máte trable s policií (nesmí se to). Když usnete v knihovně, hned vás z ní vyhodí (nesmí se to). Nebo když ve výše zmiňovaném Starbucksu poprosíte baristu, ať vás pustí na zaměstnaneckou toaletu, protože tam žádná pro hosty není, máte smůlu (nesmí se to).  Znám ovšem lidi, kteří na Australany nedají dopustit, je to opravdu individuální, takže tam jeďte a uvidíte sami.

Lenka Fiřtová, 2014